únorová povídka

První povídka! Tak si můžete přečíst, jak si Kate s mými záludnými slovy povedla, já osobně si myslím, že se jí to opravdu povedlo...

slova: matematika, láteřit, zapalovač, kikirikí, kamera, bazén, strom, pravidlo, bauxit, hrát si, vraždit, brána, satyr, turistika, Praha, oko, soumrak, Kaufland, kniha, čarodějnice

Nechápu, jak jsem to mohla udělat. To jsem snad úplně blbá nebo co? Nejspíší jo, protože tohle by nikoho nenapadlo ani ve snu. Nikdo by na to nepomyslel ani jednou a mě se to povedlo provést hned dvakrát. Abyste mi porozuměli, utekla jsem z domu. Už zase. Není to tak, jak to vypadá, že jsem namyšlený fracek, kterému vadí všechno a v obličeji má stále výraz: Nechte mě na pokoji, jsem čarodějnice a zakleju vás! Ale už jsem to nemohla u strýce vydržet. Stejně se o mě nestaral.

Moje máma si se mnou nevěděla rady, jakmile jsem přešla z období dětství plné hraní si, dětských knih a pravidel, která se nesmí porušit, do období puberty, obličejů: Já chci vraždit a Ne, fakt s tebou nepůjdu nakupovat do Kauflandu. Posílala mě ke všem svým příbuzným, nejdříve to schytala babička. Byla na mě moc hodná, ale neměla pevnou ruku. Díky tomu jsem se brzy stala divokou a neovladatelnou. Takže mě poslala k její sestře, tetě Viktorii. Tam to nebylo až tak špatné, ačkoliv moji bratranci, sedmiletí, mi fakt lezli krkem. Neustále používali svoji kameru a dělali mi život ještě horším. Nejraději jsem vysedávala na kopci za soumraku a teta si z toho domyslela, žebych nejraději utekla, a tak mě poslala ke strýci Frankovi, tátovýho bratra.

A právě odtud jsem utekla, sama bloudím v Praze. Teď jsem právě v kavárně, která bude okolo desáté hodiny zavírat. Takže, fakt nevím, kde budu. Desátá hodina byla tady a to znamenalo, že jsem byla nucena sbalit si věci a odejít. Všude bylo plno lidí, hlavně z cizích zemí, kteří prováděli ,,turistiku,, po našem městě.

U jednoho stromu na náměstí se muchlovali nějací opilci a já jsem radši šla dál, co kdyby mi něco udělali? Zazvonil mi telefon a přišla SMSka.

Kde si Lucie?! Okamžitě přijď domů!

Jen jsem si zprávu přečetla a mobil uložila zpět do kapsy. Zajímalo mě, kdy si všimne, že jsem odešla z domu. Nebylo to nijak nápadné. Moje jediné věci, které jsem měla s sebou bylo totiž nějaké náhradní oblečení, hygiena, peněženka, klíče, kdybych se chtěla vrátit, jakože ne, láhev s vodou a nějaké prášky, náplasti a tak dále. Na to, že domů přicházel okolo sedmé, si všiml dost pozdě.

Znovu jsem se rozešla, lidé na ulicích zacházeli do domů a já se dál toulala. Zašla jsem i do parku, ačkoliv jsem věděla, že to je nebezepčné v každý čas, a nejvíce v noci. Pevně jsem sevřela batoh a šla rychlým krokem dál k nedaleké ubytovně. Však už jsem tam jednou byla. Teď už tu nebyl žádný člověk, kdybych křičela, nikdo by si mě nevšímal a to se mi stalo osudným, když mě najednou někdo praštil po hlavně.

Probudila jsem v temné místnosti. Ležela jsem připoutaná na posteli a opodál stál chlap, tipovala bych ho tak na dvacet pět, možná třicel let. Přes oko měl pásku, jak strašidelné.

,,Proč ses jen tak loudala parkem?" zeptal se.

,,A není to už jedno,'' odsekla jsem. Provaz se mi nepříjemně zařízl do zápěstí nad hlavou. Mohl mi udělat cokoliv, klidně mě rozčtvrtit a já bych s tím nic nezmohla.

,,Máš pravdu, Devítko!!'' zakřičel a do místnosti vběhl další mladík s blonďatými vlasy. ,,Kolik si myslíš, že bychom tak za ní dostali?''

,,Tipla bych tak zapalovač a možná i kouhouta, který by každý ráno kokrhal kikirikí!'' Věděla jsem, že nechtějí znát můj názor, ale bylo mi to jedno.

,,Ty zmlkni," přišel další a sedl si na židli.

,,Ahoj Satyre,'' pozdravil ho ten s tou páskou.

,,Vždyť ještě chodí školy, učí se matematiku, povídá o bauxitu. Před domem se koupe v bazénu a ani neví, co znamená sloveso láteřit,'' namítl další. To sice fakt nevím, ale proč to použil v jedný větě? A prý, že já jsem pošuk.

,,Dobře, odvedeme ji před bránu, když má tak ostrý jazyk,'' zašklebil se Devítka a pak jsem cítila jen bolest ve spáncích, jak mě někdo udeřil a znovu jsem se propadla do tmy.

Vaše Kate a _Myška_