Recenze - Rudá jako Rubín
Dallší recenze je na knihu Rudá jako rubín. Vzhledem k tomu, že knihu už jsem četla a teď jsem si jí přečetla po druhé? Po třetí? Nemám tušení...tak vím, jak celá série dopadne, ale budu se snažit vám, co jste se ještě nedozvěděli všechno, nic neprozradit. :) Takže, začínáme!!!
Anotace: Žít v rodině, která je samé tajemství, není pro šestnáctiletou Gwendolyn zrovna snadné. Jednoho dne se s ní zatočí svět a ona se rázem ocitne ve známé ulici, jenže téměř sto let před svým narozením. Vzápětí pochopí, že tím největším rodinným tajemstvím je ona smaa, Zbývá jí ale ještě pochopit, jaké nebezpečí člověku hrozí, když se zamiluje napříč časem.
Jakmile jsem si přečetla, o čem kniha je, byla jsem nadšená. Nejen ze zajímavého tématu a to cestování časem, který je naproto ojedinělý. Ale i díky zajímavému a originálnímu jménu Gwendolym. Musela jsem si na něj zvyknout, ale to je u každé knihy a pak, jakmile jsem byla v příběhu dál...
Asi nejvíc mě zarazilo, když Gwen poněkolikáté (myslím,že podruhé, ale nejsem si jistá) skočila v čase a ocitla se ve stejné budově školy, akorát na jakémsi večírku, nebo plese. Pak, když se schovávala za závěsem, jsem byla naproto u vytržení se dozvědět, jak je možné, že je tam ještě jednou a to s nějakým klukem. Nedokázala jsem (a stále nedokážu) pochopit, jak autorka mohla vymyslet tak úžasný příběh.
Nikde nebyly žádné zadrhávající se popisy postav, příběh dokonale plynul dál a po pár minutách čtění jsem se nedokázala odtrhnout a myslím, že ostatní taky ne. Divila jsem se, že stánky ubíhají tak rychle a přitom ten děj je tak bohatý...
Co říct ke Gideonovi. Kluka, co umí šermovat, hrát na housle, klavír, tančit menuet a pak, jak se dozvíte v dalším díle, dokonce vařit, jen tak někde nenajdete. Byla jsem jím úplně pohlcena a defakto jsem se do postavy zamilovala, stejně jako Gwendolyn. Štvalo mě (a stále štve), jak se k ní chová a to skoro celou dobu, nenáviděla jsem tu jeho arogantnost a namyšlenost, ale pak jsem ho díky tomu zbožňovala.
A co Gwendolyn. Je to znova ohraných šestnáct let, ale autorka dala pádný důvod k tomu, aby se vše začalo dít právě v šestnácti letech. Navíc, Gwendolyniny narážky na okolí, lidi a myšlenky v hlavě, mě neustále nutily se smát. (ve druhé knize - Modrá jako safír - jsou ty narážky ještě lepší, hlavně díky další přidané postavě.)
K téhle knize nemám co vytknout. Naprosto předčila moje očekávání a díky spletitému ději a někdy matoucímu chování postav, mě kniha pohltila a pustila terpve tehdy, když jsem dočetla poslední stránku. Ale i tam si autorka zajistila, že prostě musíte pokračovat (přečtěte a uvidíte).
Hodnocení: 10/10
Vaše Kate
